Každý metalista zná základní příběh: Norsko, začátek 90. let, hořící kostely, Mayhem, vražda. Je to temná a krvavá legenda, která definovala celý subžánr. Ale co když vám řeknu, že tento příběh, jakkoliv dramatický, je jen špičkou ledovce? Historie black metalu je mnohem spletitější, globálnější a podivnější, než se na první pohled zdá. Pojďme společně odhrnout závoj a podívat se na pár faktů, které vás možná překvapí.
1. První „blackmetalové“ album vyšlo už v roce 1969. A nahrála ho žena.
Ne, to není překlep. Dlouho před Venomem, ještě než Black Sabbath vůbec vydali svůj debut, nahrála americká psychedelicko-rocková kapela Coven album s názvem Witchcraft Destroys Minds & Reaps Souls. A teď se podržte: úvodní skladba se jmenuje „Black Sabbath“. Album končí třináctiminutovou nahrávkou černé mše. Na obalu jsou obrácené kříže a zpěvačka Jinx Dawson na pódiu běžně používala gesto paroháče (sign of the horns), které zpopularizoval až o dekádu později Ronnie James Dio. Ačkoliv hudebně šlo o okultní rock, tematicky a symbolicky zde Coven zaseli semínka, ze kterých o mnoho let později vyklíčila ta nejtemnější odnož metalu.
2. Ksichtomalba (corpse paint) není norský vynález
Ikonická černobílá malba na obličeji je synonymem pro black metal. Většina lidí si její zrod spojuje s Deadem z Mayhem, který se údajně snažil vypadat jako mrtvola. Pravda je ale taková, že malování na obličej bylo v metalu přítomno mnohem dříve. Pomineme-li rockové praotce jako Alice Cooper a Kiss, jedním z prvních metalových extrémistů s výrazným make-upem byl King Diamond z Mercyful Fate. Ale pokud hledáme přímého předchůdce norského stylu, musíme se podívat až do Brazílie. Tamní thrash/blacková smečka Sarcófago už v roce 1987 na svém debutu I.N.R.I. hrdě nosila corpse paint a nábojové pásy, čímž o několik let předešla norskou scénu. Norové tento styl pouze dovedli k dokonalosti a dali mu hlubší, morbidnější význam.
3. Peklo nemrzlo jen v Norsku: Československá a maďarská stopa
Zatímco se v Norsku formoval „Inner Circle“, podobně mrazivé a inovativní věci se děly i za železnou oponou. V Československu vznikla kapela Master's Hammer, jejíž debut Ritual. (1991) je dnes považován za naprosto klíčové dílo první vlny black metalu. Jejich kombinace surových riffů, operních vokálů, tympánů a specifické české poetiky byla ve své době naprosto unikátní a inspirovala i takové velikány, jako je Fenriz z Darkthrone. Podobně v Maďarsku působila kapela Tormentor, ve které zpíval Attila Csihar. Jejich demo Anno Domini (1989) bylo v undergroundu tak vlivné, že když Mayhem po Deadově sebevraždě hledali zpěváka pro nahrávání legendárního alba De Mysteriis Dom Sathanas, sáhli právě po Attilovi. Druhá vlna tak nebyla čistě norským fenoménem, ale spíše explozí myšlenek, které souběžně doutnaly po celé Evropě.
4. Ten příšerný zvuk byl záměr
Jedním z charakteristických rysů raného norského black metalu je jeho produkce – syrová, plechová, bez basů a často nahraná na ten nejlevnější dostupný sprzęt. Mnozí si myslí, že to bylo z nutnosti. Omyl. Byla to vědomá umělecká a ideologická volba. V době, kdy americký death metal (zejména ten z floridského studia Morrisound) zněl mohutně, čistě a technicky dokonale, Norové chtěli pravý opak. Jejich lo-fi zvuk byl fackou do tváře komerční produkci a mainstreamu. Měl znít chladně, nehostinně a autenticky. Bylo to sonické vyjádření jejich nenávisti ke všemu uhlazenému a podbízivému. Album Transilvanian Hunger od Darkthrone je dokonalým příkladem – jeho zvuk není chyba, je to manifest.
5. Není to jen o Satanovi
Ačkoliv satanismus a anti-křesťanství jsou základními pilíři blackmetalové ideologie, žánr je tematicky mnohem bohatší. Quorthon z Bathory po své „satanistické“ fázi prakticky stvořil viking metal s alby jako Hammerheart, kde oslavoval severskou mytologii a historii. Immortal si vytvořili vlastní fiktivní mrazivé království Blashyrkh, plné démonů a zimních bitev. Emperor propojovali své texty s přírodou, mystikou a filosofií. Pozdější kapely se začaly věnovat tématům jako deprese, vesmír, misantropie, politika nebo národní folklór. Black metal byl a je především o rebelii, individualismu a hledání temnoty – a tu lze najít na mnoha místech, nejen v pekle.
Historie black metalu je fascinující mozaikou plnou překvapivých spojitostí a zapomenutých průkopníků. Je to důkaz, že ty nejextrémnější a nejoriginálnější nápady často vznikají daleko od světel reflektorů, v hlubokém a mrazivém undergroundu.