Soundtrack pro padající listí: Průvodce melancholickou hudbou podzimu

Dny se krátí, slunce ztrácí svou letní sílu a z oblohy se stále častěji snáší chladný déšť. Příroda se pomalu ukládá ke spánku v explozích oranžové, rudé a hnědé barvy. Podzim je tady. Pro mnohé je to období úzkosti a blížící se zimy, ale pro nás, kteří v ponuré náladě nacházíme zvláštní druh krásy, je to ta nejlepší část roku. Je to čas pro introspekci, horký čaj a především pro hudbu, která s touto melancholickou atmosférou dokonale rezonuje.

Pokud patříte mezi ty, kteří s prvními spadlými listy instinktivně sahají po albech plných teskných melodií, máme pro vás malého průvodce. Pět alb, která jsou jako stvořená pro sychravé podzimní dny.

1. Katatonia – Brave Murder Day (1996)

Proč právě tohle: Představte si nekonečný déšť bubnující na okenní parapet v šedivém, bezútěšném městě. Přesně tak zní Brave Murder Day. Toto album je definicí hudební letargie. Hypnotické, repetitivní a zdánlivě jednoduché kytarové linky vytvářejí neproniknutelnou stěnu melancholie, nad kterou se vznáší surový, bolestný křik Mikaela Åkerfeldta z Opeth (který zde hostoval). Nejsou tu žádné složité struktury ani technické finesy. Jen čistá, neředěná emoce beznaděje. Je to zvuk, ve kterém se můžete utopit, a na podzim je přesně ten správný čas se ponořit.

Žánr: Doom/Death Metal, Atmospheric Metal

2. Agalloch – The Mantle (2002)

Proč právě tohle: Pokud je Brave Murder Day zvukem umírajícího města, The Mantle je soundtrackem k osamělé procházce horským lesem, kde se mlha válí mezi holými stromy. Američtí Agalloch zde mistrně propojili prvky post-rocku, black metalu, neofolku a ambientu do jednoho dechberoucího celku. Album je plné akustických pasáží, které znějí jako praskání suchého listí pod nohama, střídaných s výbuchy blackmetalové syrovosti a rozsáhlými instrumentálními plochami. Je to deska, která voní tlejícím dřevem, vlhkou hlínou a chladným vzduchem. Absolutní podzimní esence.

Žánr: Post-Metal, Dark Folk, Atmospheric Black Metal

3. Type O Negative – October Rust (1996)

Proč právě tohle: Už samotný název napovídá vše. Peter Steele a jeho družina z Brooklynu stvořili album, které je synonymem pro říjen. Je to deska plná specifického, sebeironického humoru, ale pod ním se skrývá hluboká, romantická a gotická melancholie. Zvuk je prosycen klávesovými plochami, které znějí jako varhany v opuštěné katedrále, těžkými, doomovými rify a samozřejmě nezaměnitelným hlubokým basem samotného Petera. Skladby jako „Love You to Death“ nebo „My Girlfriend's Girlfriend“ jsou hity, ale skutečná magie alba se skrývá ve zvukových přechodech – šumění listí, praskání ohně. Je to sexy, je to smutné, je to podzim.

Žánr: Gothic Metal

4. Ulver – Bergtatt – Et Eeventyr i 5 Capitler (1995)

Proč právě tohle: Dříve než se norští chameleoni Ulver vydali na svou pouť elektronickou a avantgardní hudbou, nahráli jedno z nejkrásnějších a nejoriginálnějších blackmetalových alb všech dob. Bergtatt (v překladu „Zajat horou“) je hudební pohádkou. Střídají se zde pasáže syrového, ale neuvěřitelně melodického black metalu s nádhernými akustickými vsuvkami a éterickým, gregoriánským chorálem inspirovaným čistým zpěvem. Album vypráví příběh dívky ztracené v lese a jeho atmosféra je tajemná, mystická a plná úcty k přírodě. Poslouchat Bergtatt je jako číst starou severskou legendu u krbu, zatímco venku zuří podzimní vítr.

Žánr: Folk/Black Metal

5. Opeth – Damnation (2003)

Proč právě tohle: Pro ty dny, kdy je i doom metal příliš hlučný. Damnation je klidnou, introspektivní sestrou brutálního alba Deliverance, které Opeth nahráli ve stejné době. Zde nenajdete žádný growling ani zkreslené kytary. Jen čisté, melancholické melodie, křehký zpěv Mikaela Åkerfeldta, akustické kytary a zvuk stařičkého mellotronu, který evokuje progresivní rock 70. let. Celá deska je jako jeden dlouhý, teskný povzdech. Je to ideální společník pro tiché chvíle, kdy jen sedíte, díváte se z okna na déšť a přemýšlíte. Je to hudební ekvivalent teplé deky a smíření se s tím, že léto už definitivně skončilo.

Žánr: Progressive Rock

Takže až příště uvidíte, jak se svět za oknem barví do odstínů melancholie, nebojte se jí. Přijměte ji. Uvařte si čaj, zachumlejte se do deky a nechte se unášet na vlnách teskné krásy. Podzim je tu a hraje nádherně.