V temných a zaprášených análech metalové historie neexistuje kapitola, která by byla tak kontroverzní, tak nepochopená a tak fanaticky oddaná jako zrození black metalu. Není to jen hudba; je to ideologie, sonická zbraň namířená proti všemu konvenčnímu, bezpečnému a svatému. Je to mrazivý vítr ze severu, který dodnes mrazí v zádech. Pojďme se podívat, kde se tenhle ledový přízrak vzal.
První vlna: Rouhání v rytmu rock 'n' rollu (80. léta)
Zatímco thrash metal v Americe zdokonaloval svou technickou preciznost, v evropském undergroundu se probouzelo něco mnohem špinavějšího a primitivnějšího. První výkřik do tmy přišel z Anglie. Tříčlenná bestie jménem Venom v roce 1982 vydala album, které dalo celému hnutí jméno: Black Metal. Jejich hudba byla surová, chaotická a produkčně nedokonalá, ale to bylo přesně ono. Cronos, Mantas a Abaddon nebyli virtuosové, ale měli postoj. Jejich texty plné satana, pekla a rebelie, spojené s image kůže a hrotů, položily základní kámen. Nebyli první, kdo zpíval o ďáblu, ale byli první, kdo zněl, jako by s ním měli osobní smlouvu.
Na tento pekelný oheň přiložily polínka další zásadní kapely:
- Bathory (Švédsko): V čele s tajemným géniem Quorthonem posunul Bathory zvuk do ještě extrémnějších poloh. Debutové album bylo surovější a rychlejší než Venom a vokál zněl jako skřek mučené duše. S alby jako The Return...... a Under the Sign of the Black Mark definoval Bathory chladný, epický a atmosférou prosáklý zvuk, který se stal přímou inspirací pro Nory.
- Hellhammer / Celtic Frost (Švýcarsko): Tom G. Warrior a jeho družina stvořili zvuk, který byl primitivní, těžkopádný a plný temné, avantgardní energie. Jejich minimalistické rify a ikonické „Ugh!“ se staly poznávacím znamením syrové autenticity.
- Mercyful Fate (Dánsko): Ač hudebně mnohem sofistikovanější a blíže tradičnímu metalu, King Diamond a jeho teatrální, explicitně satanistické příběhy v textech inspirovaly celou generaci blackmetalových vokalistů a textařů.
První vlna nebyla soudržným hnutím, spíše souborem izolovaných kapel, které nezávisle na sobě posouvaly hranice metalového extrému a tematiky. Jejich společným jmenovatelem byla syrovost a odmítnutí uhlazeného zvuku.
Druhá vlna: Norský požár (začátek 90. let)
To, co v 80. letech doutnalo, na začátku 90. let v Norsku explodovalo v neřízený požár. Mladá generace metalistů, otrávená komercializací thrash metalu a trendem technického death metalu na Floridě, toužila po něčem skutečnějším, nebezpečnějším a ideologicky vyhraněnějším. V Oslu, kolem hudebního obchodu Helvete, který vlastnil Øystein Aarseth alias Euronymous z kapely Mayhem, se zformoval tzv. „vnitřní kruh“ (The Inner Circle).
Mayhem byli epicentrem. Jejich historie je nechvalně proslulá – sebevražda zpěváka Deada, jehož mozek měl údajně Euronymous sníst a z jehož lebky udělat náhrdelníky, a nakonec i samotná Euronymova vražda. Ale jejich hudba, zejména na posmrtně vydaném opusu De Mysteriis Dom Sathanas, definovala zvuk druhé vlny: bleskurychlé blast beaty, disonantní, mrazivé rify hrané tremolo pickingem a nelidský, skřekavý vokál.
Z tohoto jádra vzešly další legendy, které definovaly zvuk žánru:
- Darkthrone: Po deathmetalovém debutu se ponořili do absolutní temnoty a s alby jako A Blaze in the Northern Sky a Transilvanian Hunger vytvořili prototyp syrového, minimalistického a hypnotického black metalu. Jejich motto „True Norwegian Black Metal“ se stalo bojovým pokřikem.
- Burzum: Projekt Varga Vikernese (který později zavraždil Euronyma) přinesl do žánru ambientní a atmosférické prvky. Jeho hudba byla repetitivní, hypnotická a evokovala pocity izolace a misantropie.
- Emperor: V čele s Ihsahnem představovali symfonickou a majestátní tvář black metalu. Použití kláves k vytvoření epických, až Wagnerovských atmosfér ukázalo, že žánr může být nejen surový, ale i komplexní a velkolepý.
- Immortal: Abbath a Demonaz vytvořili vlastní mytologický svět Blashyrkh, plný zimy a ledu. Jejich hudba byla méně o satanismu a více o mrazivé, rychlé a riffově orientované agresi.
Druhá vlna nebyla jen o hudbě. Byla to totální válka proti křesťanství a společnosti. Pálení historických dřevěných kostelů a násilné činy se staly temnou, ale neoddělitelnou součástí její historie. Byla to radikální snaha žít ideologii, kterou kázali ve své hudbě.
Zrození black metalu bylo násilné, chaotické a plné kontroverze. Zanechalo za sebou spálenou zem a několik tragických osudů. Ale zároveň stvořilo jeden z nejoriginálnějších, nejodolnějších a umělecky nejbohatších subžánrů v metalu. Jeho ledový odkaz přetrvává dodnes a připomíná nám, že v nejhlubší tmě se někdy rodí ta nejčistší a nejnekompromisnější forma umění.